státní dotace ne, datum realizace 09/2006, užitková plocha 2753 m2, obestavěný prostor 8543 m3, celková cena není uvedena
fotografie: Lubomír Fuxa
fotografie: Lubomír Fuxa
Autorská zpráva
Objekt na severovýchodní straně vrchu sv. Kříže při úpatí parku Parukářka je reprezentantem původní předindustriální zástavby čtvrti. Rekonstrukcí byly zachovány zbytky historicky cenných prvků. Budova je cihelná, na jižní straně zapuštěná do terénu. V hlavním objektu je 14 bytů, v pětipatrové přístavbě dalších pět. Původní valená klenba hlavního prostoru přízemí je zachována, do boku klenby jsou vložena čtyři úzká francouzská okna, která umožňují vstup na zahrádky jednotlivých bytů. Byty v rekonstruované části s klenbami jsou řešeny jako mezonetové s vloženým mezaninem. Fasády, které jsou ve stylu pozdního klasicismu, jsou zachovány a rekonstruovány. Na jihovýchodní fasádě jsou vytvořeny pavlače. Obytná přístavba je od rekonstruovaného objektu zcela oddělena skleněným krčkem se schodištěm a výtahem. Fasáda je prosklená směrem k Žižkovu, směrem k vrchu Parukářka má řešeny průhledy do korun stromů. Fasáda je kompozicí hliníkových sendvičových izolovaných desek. Každý byt má buď zahradu, nebo obytný balkon. Na střeše přístavby je obytná terasa.
Hodnocení poroty
Už sama záchrana velmi zchátralé budovy byla „počinem“. „Adice“ je však bez vzájemné harmonie a dialogu. Velmi útulně řešené zahrádky, včetně přímé návaznosti na zalesněný vrch. Důmyslně řešená potřeba parkování.
/Ing. arch. Daniela Grabmüllerová, MBA/
Rekonstrukce objektu a přístavba se dle mého názoru ne zcela zdařily hmotovým a materiálovým ztvárněním, přesto zde vzniklo kvalitní bydlení s příjemnými terasami, výhledy a možností parkování v různých výškových úrovních.
/Ing. arch. Martina Hovořáková/
Téměř zničený objekt, o jehož původním určení panují pouze dohady, vstal díky rekonstrukci z mrtvých. Diskutabilní je obytná přístavba věžového charakteru připojená skleněným krčkem k rekonstruovanému objektu.
/Ing. arch. Petr Kalivoda/
Srozumitelný koncept. Staré tu bylo, nové přibylo. Starého ubylo, nové starému nepřidalo. Nesrozumitelný výsledek.
/Ing. arch. Radek Kolařík/
Snad se můžeme smířit s existencí nového zadního křídla budovy, ale těžko přijmeme způsob vytvoření půdní vestavby ve staré části budovy: vysoko umístěná střešní okna odebírají možnost výhledu, čímž vznikají v bytech stísněné prostory.
/Ing. arch. Tamas Nagy/
Historický objekt v novém využití – cenný koncept pavlačového domu – v napojení na novostavbu – bodový bytový dům – využívá možnosti terénu pozemku a orientace. Prospělo by lepší zpracování detailů či napojení nové části přízemí.
/Ing. arch. Milan Nytra/
Venkovní patrové stání je zajímavým technickým řešením, překvapením je pak poněkud zvláštní přístavek ze severní strany objektu i moderní věžovitá přístavba v prostoru vytvořeném opěrnou zdí. Příjemné jsou pavlače směrem do „dvorku“, opláštění věže působí cizorodě. Dispozice bytů působí někdy komplikovaně.
/Ing. Pavel Rakouš/
Výzva, kterou tento projekt nabízel, nebyla plně využita; soulad „nového“ a „starého“ je rozpačitý, dispozičně tyto dva světy podivně splývají.
/Ing. arch. Petr Stolín/
Objekt na severovýchodní straně vrchu sv. Kříže při úpatí parku Parukářka je reprezentantem původní předindustriální zástavby čtvrti. Rekonstrukcí byly zachovány zbytky historicky cenných prvků. Budova je cihelná, na jižní straně zapuštěná do terénu. V hlavním objektu je 14 bytů, v pětipatrové přístavbě dalších pět. Původní valená klenba hlavního prostoru přízemí je zachována, do boku klenby jsou vložena čtyři úzká francouzská okna, která umožňují vstup na zahrádky jednotlivých bytů. Byty v rekonstruované části s klenbami jsou řešeny jako mezonetové s vloženým mezaninem. Fasády, které jsou ve stylu pozdního klasicismu, jsou zachovány a rekonstruovány. Na jihovýchodní fasádě jsou vytvořeny pavlače. Obytná přístavba je od rekonstruovaného objektu zcela oddělena skleněným krčkem se schodištěm a výtahem. Fasáda je prosklená směrem k Žižkovu, směrem k vrchu Parukářka má řešeny průhledy do korun stromů. Fasáda je kompozicí hliníkových sendvičových izolovaných desek. Každý byt má buď zahradu, nebo obytný balkon. Na střeše přístavby je obytná terasa.
Hodnocení poroty
Už sama záchrana velmi zchátralé budovy byla „počinem“. „Adice“ je však bez vzájemné harmonie a dialogu. Velmi útulně řešené zahrádky, včetně přímé návaznosti na zalesněný vrch. Důmyslně řešená potřeba parkování.
/Ing. arch. Daniela Grabmüllerová, MBA/
Rekonstrukce objektu a přístavba se dle mého názoru ne zcela zdařily hmotovým a materiálovým ztvárněním, přesto zde vzniklo kvalitní bydlení s příjemnými terasami, výhledy a možností parkování v různých výškových úrovních.
/Ing. arch. Martina Hovořáková/
Téměř zničený objekt, o jehož původním určení panují pouze dohady, vstal díky rekonstrukci z mrtvých. Diskutabilní je obytná přístavba věžového charakteru připojená skleněným krčkem k rekonstruovanému objektu.
/Ing. arch. Petr Kalivoda/
Srozumitelný koncept. Staré tu bylo, nové přibylo. Starého ubylo, nové starému nepřidalo. Nesrozumitelný výsledek.
/Ing. arch. Radek Kolařík/
Snad se můžeme smířit s existencí nového zadního křídla budovy, ale těžko přijmeme způsob vytvoření půdní vestavby ve staré části budovy: vysoko umístěná střešní okna odebírají možnost výhledu, čímž vznikají v bytech stísněné prostory.
/Ing. arch. Tamas Nagy/
Historický objekt v novém využití – cenný koncept pavlačového domu – v napojení na novostavbu – bodový bytový dům – využívá možnosti terénu pozemku a orientace. Prospělo by lepší zpracování detailů či napojení nové části přízemí.
/Ing. arch. Milan Nytra/
Venkovní patrové stání je zajímavým technickým řešením, překvapením je pak poněkud zvláštní přístavek ze severní strany objektu i moderní věžovitá přístavba v prostoru vytvořeném opěrnou zdí. Příjemné jsou pavlače směrem do „dvorku“, opláštění věže působí cizorodě. Dispozice bytů působí někdy komplikovaně.
/Ing. Pavel Rakouš/
Výzva, kterou tento projekt nabízel, nebyla plně využita; soulad „nového“ a „starého“ je rozpačitý, dispozičně tyto dva světy podivně splývají.
/Ing. arch. Petr Stolín/
