státní dotace ne, dokončení stavby 5/2005, užitková plocha 534 m2, obestavěný prostor 1910 m3, celková cena neuvedena
fotografie: Ester Havlová
fotografie: Ester Havlová
Autorská zpráva
Dům je navržen na prudkém severním svahu. Na lokalitu s nevýhodnou orientací jsem dům navrhl tak, že celý den objektem prochází pruh světla, filtrovaný zelení, ve které je dům ponořen. Spolu s přesně dávkovaným světlem jsou největší předností domu výhledy do husté vegetace Červeného kopce a na panorama města.
Návrh domu vznikl před deseti lety a dům byl osm let realizován. Na rozdíl od stavby ve spodní části parcely byla podoba tohoto domu přesně dána a navržena od začátku výstavby.
Dům je navržen v kombinaci monolitického železobetonu a zdiva. Výplně otvorů jsou atypické, z nerezu. Veškeré podlahy jsou z travertinu a jsou vytápěné. Ohřev vody je zajištěn solárními kolektory.
Objekt je určen pro čtyřčlennou rodinu mé sestry. V suterénu je zázemí objektu s kruhovou garáží pro tři auta, kotelna a tělocvična. Kuželovitá hmota nad garáží vytváří hlavní obytný prostor, jehož úroveň je ze dvou stran – zvenku i vnitřkem – přístupna po spirálách. Taktéž nejvyšší patro je přístupné pouze rampou, aby pohledy do interiéru a exteriéru nebyly ničím rušeny. Díky úplnému odříznutí střechy od spodní části domu je hmota střechy téměř nevnímána. K mírně naddimenzované společenské části domu je soukromá, intimní část mírně poddimenzována, neboť rodina je a pohybuje se převážně pohromadě ve společném tekutém prostoru s řadou zákoutí určených pro různé funkce.
Velmi zásadní součástí domu je zahrada s meruňkovým sadem s uměle vytvořenou terasou se dvěma betonovými jeskyněmi a akátovou džunglí v horní části parcely.
Hodnocení poroty
Těžko lze popřít, že uspořádání tohoto domu je velice promyšlené. Plechová vrata garáže ve tvaru oblouku jsou postavena hluboko pod rovinou fasády a směřují příchozího k hlavnímu vchodu do domu jako obrovská tlama. Asi nějaký latentní vliv organické architektury. Nad městem v překrásném úbočí hory vidíme budovu, která je z vnější strany syrově uzavřená. Architekt ještě stupňuje napětí této polohy tím, že tamburovitou hlavní hmotu nejenom vystihuje, ale navíc i nakloní směrem ven a její vršek opásá skleněným pruhem.
Uvnitř se všechno děje tak, jak očekáváme. Na horní, okružní skleněný pruh se dívám jako na obrazovku, která poskytuje pohled do okolí. Vidím věže kostelů, střechy domů, město Brno – jako kdybych stál na vrchu nějakého Beobachtungstelle. Bravurně akcentovaná plochá střecha je umístěna na sloupy, přízemí s galerií je namísto schodiště spojeno spirálovitou rampou, terasa s umělou jeskyní je zakryta mezi domem a horou.
Vidět jsou však i jiné věci: nedotažené, náhodně vzniklé uzlové body za pruhem skleněných oken, monolitické železobetonové povrchy, plochy a oblouky, jejich provedení klasiřkuji do třetí třídy. Směrem do údolí téměř plně uzavřená, zablokovaná forma se neotevře ani na chráněné straně domu.
Schází to pravé spojení mezi domem a jižní terasou. Zdá se mi, že autor koncepce byl příliš opatrný a omezený při prolomení přízemních zdí, jednak se bránil před pohledem zvědavých očí a dále chránil obyvatele domu od pohledu do údolí. Centrálně umístěný obývací pokoj je nefunkčně uzavřený rampou a ani rozmístění nábytku nám nepomůže vyprostit se z pocitu stísněnosti. Tato práce architekta je vizuálně působivá jako filmové kulisy, ale když se k ní přiblížím, zjistím, že je studený, tvrdý, a zároveň i melancholický...
Přesto ale můžeme prohlásit, že tento dům představuje přes jeho domnělé nebo skutečné chyby velice koncentrovanou architekturu. Soustředěná, význačná práce, kterou můžeme uvést jako příklad při výuce architektury.
Dům je navržen na prudkém severním svahu. Na lokalitu s nevýhodnou orientací jsem dům navrhl tak, že celý den objektem prochází pruh světla, filtrovaný zelení, ve které je dům ponořen. Spolu s přesně dávkovaným světlem jsou největší předností domu výhledy do husté vegetace Červeného kopce a na panorama města.
Návrh domu vznikl před deseti lety a dům byl osm let realizován. Na rozdíl od stavby ve spodní části parcely byla podoba tohoto domu přesně dána a navržena od začátku výstavby.
Dům je navržen v kombinaci monolitického železobetonu a zdiva. Výplně otvorů jsou atypické, z nerezu. Veškeré podlahy jsou z travertinu a jsou vytápěné. Ohřev vody je zajištěn solárními kolektory.
Objekt je určen pro čtyřčlennou rodinu mé sestry. V suterénu je zázemí objektu s kruhovou garáží pro tři auta, kotelna a tělocvična. Kuželovitá hmota nad garáží vytváří hlavní obytný prostor, jehož úroveň je ze dvou stran – zvenku i vnitřkem – přístupna po spirálách. Taktéž nejvyšší patro je přístupné pouze rampou, aby pohledy do interiéru a exteriéru nebyly ničím rušeny. Díky úplnému odříznutí střechy od spodní části domu je hmota střechy téměř nevnímána. K mírně naddimenzované společenské části domu je soukromá, intimní část mírně poddimenzována, neboť rodina je a pohybuje se převážně pohromadě ve společném tekutém prostoru s řadou zákoutí určených pro různé funkce.
Velmi zásadní součástí domu je zahrada s meruňkovým sadem s uměle vytvořenou terasou se dvěma betonovými jeskyněmi a akátovou džunglí v horní části parcely.
Hodnocení poroty
Těžko lze popřít, že uspořádání tohoto domu je velice promyšlené. Plechová vrata garáže ve tvaru oblouku jsou postavena hluboko pod rovinou fasády a směřují příchozího k hlavnímu vchodu do domu jako obrovská tlama. Asi nějaký latentní vliv organické architektury. Nad městem v překrásném úbočí hory vidíme budovu, která je z vnější strany syrově uzavřená. Architekt ještě stupňuje napětí této polohy tím, že tamburovitou hlavní hmotu nejenom vystihuje, ale navíc i nakloní směrem ven a její vršek opásá skleněným pruhem.
Uvnitř se všechno děje tak, jak očekáváme. Na horní, okružní skleněný pruh se dívám jako na obrazovku, která poskytuje pohled do okolí. Vidím věže kostelů, střechy domů, město Brno – jako kdybych stál na vrchu nějakého Beobachtungstelle. Bravurně akcentovaná plochá střecha je umístěna na sloupy, přízemí s galerií je namísto schodiště spojeno spirálovitou rampou, terasa s umělou jeskyní je zakryta mezi domem a horou.
Vidět jsou však i jiné věci: nedotažené, náhodně vzniklé uzlové body za pruhem skleněných oken, monolitické železobetonové povrchy, plochy a oblouky, jejich provedení klasiřkuji do třetí třídy. Směrem do údolí téměř plně uzavřená, zablokovaná forma se neotevře ani na chráněné straně domu.
Schází to pravé spojení mezi domem a jižní terasou. Zdá se mi, že autor koncepce byl příliš opatrný a omezený při prolomení přízemních zdí, jednak se bránil před pohledem zvědavých očí a dále chránil obyvatele domu od pohledu do údolí. Centrálně umístěný obývací pokoj je nefunkčně uzavřený rampou a ani rozmístění nábytku nám nepomůže vyprostit se z pocitu stísněnosti. Tato práce architekta je vizuálně působivá jako filmové kulisy, ale když se k ní přiblížím, zjistím, že je studený, tvrdý, a zároveň i melancholický...
Přesto ale můžeme prohlásit, že tento dům představuje přes jeho domnělé nebo skutečné chyby velice koncentrovanou architekturu. Soustředěná, význačná práce, kterou můžeme uvést jako příklad při výuce architektury.
